Já vím, že věřit potlesku po premiéře (filmového Hastrmana, ale dosaďte si třeba jiný film) je ošidné, ale já tam v té Lucerně byl a ten potlesk měl jednu kvalitu: dojetí. Z toho potlesku bylo slyšet. Nebyl frenetický, nebyl ani ze slušnosti. Byl to zvuk dlaní, jež o sebe tlučou v dojetí, překvapení, možná i ohromení.
Když myslím dojetí, nemluvím o tom typu filmů, co vám rvou slzy z očí za každou cenu. Na to je tenhle film příliš ironický, pořád ty vypjaté emoce, a současně jejich neustálé shazování. Právě v tom vystihli scenárista Petr Hudský a scenárista/režisér důležitý aspekt mého psaní: snaha o velkou romantiku v neromantické době.
Vůbec nevadí, že tu ta ta kniha není celá, naopak, to by celovečerní stopáž (vlastně dost krátká) neunesla. Ale slyšel jsem i jiný potlesk po představení. A smích během něj. Gympláci v České Lípě. Jistě už viděli lepší filmy, jistě jich ještě hodně uvidí. Ale já tam s nimi v tom sále byl a cítil tu energii, to zaujetí, tu zvědavost, ty rozpaky, tu snahu uhýbat před velkými věcmi života, a přitom nemožnost uhnout, vědomí té nemožnosti, leda zavřít oči a zacpat si uši. A to ti mladí lidi určitě nechtěj dělat, naopak, oči, uši a pusu si otvírají už teď, a brzy přidají na intenzitě.
Jistě se filmový Hastrman nelíbil všem, ani všem stejně. Ale přijetí tohoto filmu svědčí aspoň, když pro nic jiného, pro jeho kontroverznost: jeden recenzent ho pomluví, jiný vychválí. Na ČSFD, kde hodnotí amatéři (diváci), se ten recenzentský rozptyl kupodivu kopíruje. Někdo dá odpad, jiný čtyři hvězdy, pět hvězd.
Jak je tohle možné? Možná se zde projevuje to, že Hastrman je dramatická adaptace románu, která je zároveň filmem, ale zároveň zůstává trochu literaturou.
Jak víme, když čteme román, každý si představuje ty scény, ty postavy, ty scenerie (trochu) jinak. Ve filmu vidíme a slyšíme všichni totéž.
Tady je to jinak. Protože jak je to s vnímáním? Nevnímáme tenhle film hlavně přes to, jací jsme sami? Pokud ano, je to jedna z nejzdařilejších filmových adaptací literárního díla. Tohle mi z toho vychází. Takže jestli se někdo těšil, že jako autor literární předlohy budu nadávat, musím ho zklamat.
Žádné komentáře:
Okomentovat