Guru štěstí

Na to nemusíte být žádní guruové, stačí trocha životní zkušenosti. Jednou z nejdůležitějších životních zkušeností je naučit se prožívat jako dítě a uvědomit si to. Nemusí to být nic velkého, zkusme si zapsat aspoň jeden příjemný prožitek za každý den. Budeme když ne šťastní, tak aspoň šťastnější. Kdo neprožívá, je mrtvola. Kdo prožívá jen negativně a vyžívá se v tom, je upír. Upíři nikdy šťastní nebudou. Přitom ke štěstí stačí naprosté maličkosti: procházka v parku za slunného dne, bláznivě se točící dítě (jeho prožitek z točení i prožitek rodiče, který tu prostou radost pozoruje). Ale třeba stačí si něco koupit. Maličkost. Ponožky s jelenem? Brýle na čtení v národních barvách? Zlevněné chlazené kuře na víkend? Ale kdo by mluvil o nakupování, je na něm postavená ekonomika, nikoli štěstí per se. Ke štěstí stačí, když spatříte v očích svého partnera/své partnerky jiskřičku porozumění. Kdy se vám to povedlo naposled? Anebo oba při vaření večeře plácnete najednou úplně tu samou věc a pak se tomu zasmějete: my dva máme ty duše už úplně spojený. A když už jsme u večeře, i ta nespálená je drobná denní radost, a nemusí jít o nic drahého, na výborné lečo stačí jedna cibule, jedna paprika, jedno rajče a jedno vajíčko, sůl a pepř. Dá se to jíst každý den. Někdy se to povede tak, že je to lepší lahůdka než králičí hřbet od Pohlreicha. Chci říct, že starostí máme všichni strašně moc, a pak pro ty starosti zapomínáme na radosti. Přitom ty radosti tam jsou, jen je potřeba si je najít, zapamatovat a zapsat -- třeba za uši. Jinak se snad ani žít nedá. Nebuďme smutní Češi. Buďme veselí. Zvedněme tu blbou náladu. Jsme tady jen jednou.