Zkusil jsem si "filmovou" fotku dvou střech, na něž se dívám z aťasu.
Vlevo (typicky vlevo, že) barák, o nějž se špatně starají. Ten vikýř, co tam není vidět, otevřel v zimě vítr a pak tam asi tak čtyři měsíce pršelo. Vpravo pěkná nová střecha, v ní obrovský byt rodiny s dvěma dětmi. Nejsem šmírák, ale jako okenní kuřák zhruba vím, kdo naproti bydlí a co se tam děje, přestože nikoho z těchto přes-uličních sousedů neznám.
Dalo by se říct, že zchátralé komíny vlevo jsou krásnější a romantičtější. Ale zkuste mít takový komín nad sebou, když má táhnout.
Jako Praha před 89. rokem -- krásná ruina, nad níž srdce plakalo a duše plesala. Dnes (z)dravá turistická atrakce, z níž se Pražanům někdy zvedá žaludek.
Tady na spodní sedmičce to není tak zlé, i když cizinců je i tady hodně, a to je dobře, přebývají tu u lidí v soukromí, v hotelech, anebo studenti v létě na koleji ekonomické školy.
Jenom chci říct, že rozdíl těch, co se sami protlučou, a těch, co nikdy, je problém celočeský.
Češi jsou egalitáři, nemají rádi sociální rozdíly, nesnášejí ty nad sebou a pohrdají těmi pod sebou. Chtějí rovnost, ale nějaké ty výhody navíc pro sebe. Nic moc národ, co?
Což nakonec není zase TAK špatné. Ruský mužik, na rozdíl od českého souseda, si s chutí kopne do chudáka ležícího v příkopě, ale jak přijede honorace, může se mu uklanět.
Žádné komentáře:
Okomentovat