Taky jste chodili na Bergmana do filmového klubu, když jste byli mladí a ještě jste měli zájem o umělecké filmy? Já jo. Viděl jsem tam Felliniho, Buňuela, Tarkovského, Vláčila, Truffauta, Wajdu atd. A taky pár snímků od Bergmana, který by se loni dožil 100 let.
Teď se mi v Divadle Na Zábradlí v Personách Jana Mikuláška znamenitě připomněly. Divadelní herci tu hrají nejen role z Bergmanových filmů, ale svým způsobem i herce, kteří je ve filmech ztvárňovali: náhle se mi vybavil Max Von Sydow, Liv Ullmannová, Ingrid Thulinová, Bibi Anderssonová, Erland Josephson. Všecka ta řácká severská depka, všecky ty krajiny duše, ta bezvýchodnost zdánlivě jednoduchých odchodů.
Dobrá rada: Představení si nejlépe užijete, pokud máte něco z Bergmana nakoukáno. Nemusíte vidět Scény z manželského života, tady je vztah postav jasný a univerzální, strhující duet Petry Bučkové a Jakuba Žáčka je asi nejvděčnější částí představení, kdo se v něm nepozná, nebyl dlouho ženatej/vdaná. Složitější je to se složitými dramaty filmů jako Persona, Hodina vlků nebo Sedmá pečeť a dalších, tady bych přípravu doporučil. O to lépe si vychutnáte úžasný výkon herců, hlavně Jany Plodkové. Vojtěcha Vondráčka a Barboru Bočkovou jsem viděl na jevišti poprvé a oba mě nadchli.
Inscenaci naštěstí nechybí humor, který ji pravidelně odlehčuje například hudebními čísly. Seversky depresivní variace na Severní vítr je krutý přesně vystihuje hravou, trochu poťouchlou povahu celé této košaté bergmaniády.
Žádné komentáře:
Okomentovat