Z minulého blogu už víte, že jsem auto neprodal. Takže v něm jezdím dál, teda minimálně, pokud zrovna nepotřebuju někam odvézt babičku, děti, nábytek a tak.
Myslel jsem, že hlavním důvodem nedohody s autobazarem byla požadovaná cena, ale včera jsem pochopil, že těch zádrhelů mohlo být víc.
Připoutal jsem Marianku, nastartoval, vycouval a vyslechl otázku z autosedačky: "A tati, uklízíš tady někdy?"
Někdy zareagujete impulzivně, přiznejte si, že taky nejste ideální rodiče. Já v tu chvíli jen neartikulovaně zařval a má čerstvě šestiletá dcera mě pak po zbytek cesty do Bohnic napodobovala. (Jeli jsme tam za babičkou. Bydlí na sídláku...)
Protože to je strašně nefér. Majitel auta si auto nikdy nezasviní. To dělají ti, které vozí. Jenže dítě už si nepamatuje, čím vším ho posypalo, ulepilo, polilo, poblilo atd. A pak vám položí takovou urážlivou otázku.
Samozřejmě, že auto neuklízím. Nemá to cenu.
Dneska to pokračovalo luxováním bytu, jak jsem si postěžoval na FB. Když u sebe děti nemám, nedělám nic jiného než že uklízím. Odmašťuju koženou pohovku, kožené křeslo a koženou podnožku. Kůže, tam to ještě jde. Prostě to vydrhnete teplou vodou.
Horší jsou polstrované židle, je na nich staré kakao, kečup, hořčice, polívka, čokoláda, nudle, různé omáčky a zbytky lízátek. To prostě nevyčistíte, lepší je koupit nové židle, nejlépe kožené.
A nejhorší jsou koberce. Kožené koberce asi neexistujou, a jestli jo, budou moc drahé. Ale to, co je zašlapáno v mém peršanu, vám snad ani nebudu popisovat. Stačí, že šlapete po drobcích. A to je hororový zážitek.
Můžete je vyluxovat, a stejně tam nějaké vždycky zůstanou.
Jenomže při tom luxování třikrát šlápnete na puzzle, autíčko, poníky nebo, což je vražedné, LEGO.
Já vím, že v tom nejsem sám, že to znáte všichni, co máte děti. Ale já byl teď nachlazený, tak jsem o víkendu zůstal doma a uklízel.
Tak jen by mě zajímalo, jestli se po takovém víkendu taky tak těšíte DO PRÁCE jako já?
Žádné komentáře:
Okomentovat