Vrátil se tam, odkud vzešel. Druhá Babišova vláda je s podporou komunistů -- ani oni, stejně jako Zeman, si nepřejí člověka prosazovaného ČSSD jménem Poche na místě ministra zahraničí. Je příliš proevropský, zatímco Zeman a komunisti straní Rusům a jejich vlivu. Halí to za národní zájmy, ale jsou to zájmy imperiálního Ruska.
Komunistům zvoní hrana, stejně jako ČSSD, možná se do parlamentu o příštích volbách nedostanou, spíš ano, ale s bídným výsledkem.
Komunisti kolem sebe kopou v předsmrtné agónii, zestárli, mladých hejlů mají málo, ale jsou na koni, dřevění koníci na malovaném kolotoči, na cestě ke koníkům houpacím, ale jsou teď zdánlivě mocní, budou druhou babišovskou vládu tolerovat, pokud se Babiš bude plazit před tč prezidentem.
Tč prezident to vyhraje nad Babišem, protože Babiš už neví, co má dělat, točí se na kolotoči a mediální guru mu radí aspoň v tomhle případě blbě.
Takže snad může říct pár lidí mimo politiku: pokud chce Babiš něčeho dosáhnout, upozadí své ego a nechá premiérovat někoho jiného z ANO, sám bude šedá eminence. Možná by něčeho dosáhl, takovou vládu by možná podpořily zdravé (ozdravené) strany typu ODS a přidaly by svoji agendu.
Je ovšem otázka, jestli by ji Zeman jmenoval. Kontroverzní Babiš jako ministerský předseda mu vyhovuje, protože on, Zeman, ho může vydírat prostřednictvím svých věrných proruských komunistů (a některých proruských jurodivců v ČSSD).
neděle 17. června 2018
pondělí 11. června 2018
Praha má festival
a já se neskutečně těším jak na zdejší Metronome, tak na pozdější ostravské Colours.
Do Ostravy pojedu literárním expresem a budu v něm číst z Hastrmana, tak kdo se mnou chce jet vlakem, pořiďte se jízdenku právě na tento spoj. Vsadím se, že jste se mnou ještě nejeli, protože já jezdím vlakem málokdy. A navíc budu číst. V červenci máte příležitost!
Teď v červnu půjdu na Metronome pěšky, protože se koná na Výstavišti v Holešovicích a já bydlím přesně 550 metrů od Křižíkovy fontány (hastrmani se musej furt jistit). A beru si tam foťák a budu ten festival fotit a možná si vyfotím Davida Byrnea, což jsem si teda kdysi, když mi bylo 18 a poslouchal jsem Talking Heads, fakt nedovedl představit.
Davidovi je 66 a pro mě je star No.1 letošního festivalu. Dělá pořád skvělou hudbu, pusťte si třeba tenhle klip s ním a se St. Vincent:
https://www.youtube.com/watch?v=hpPYKJAnwUo
David Byrne je takovej David Lynch hudby, že jo? Musim si ho vyfotit! Třeba i proto, abych věděl, jak mám vypadat, až mi bude 66...
středa 6. června 2018
Jak píšu
By mě zajímalo, jak jiní spisovatelé píšou. Se mě na to ptají novináři -- jak je to u mě. Ty rituály, ta vůně jablek snad, ta chuť sušenky praskající mezi zuby, nebo snad soška buddhy na poličce, kterou musím občas pohladit po plešaté kebuli.
Ale u mě to tak není, vlastně je to taková středněvěká guerilla. Už nepotřebuju psací úřednický stůl po babičce z první republiky jako dřív, i když ho, poničený, pořád ještě mám. Stačí mi kuchyňský/jídelní stůl, na kterém mám stabilně noťas, u kterého jím a piju a občas na něm při focení
stojím, sedím nebo ležím, když je modelka dlouhá a já nechci, aby zasahovala hlavou do břevna, na němž visí plátno u protější stěny.
Jenom k tomu obyčejnému kuchyňskému stolu a obyčejné jídelní židli potřebuju rámus, techno, které mi odhluční svět tam venku a hlídá mě ve světě uvnitř -- což tady v podkroví jde, nikoho neruším. Elektronický kravál přes mobil a repráček BOSE, v jejich hranicích se dá bezpečně psát.
Říkám to proto, že dřív jsem psal se špunty v uších u toho psacího stolu, a teď buď se sluchátky na uších, anebo v doslechu onoho "bosse", který ke mně nikoho jiného nepustí, když nechci, když potřebuju psát. U jídelního stolu. Velkého. Univerzálního.
A jak a kde píšete vy, autoři čeští? Co vám pomáhá k soustředění? Taky techno? Víno? Cigarety z okna, kterýma střídáte to víno? Pokojové rostliny?
Hluk je způsob ticha. Aspoň pro mě.
#TheOtherMilos #Writer #Photographer
Ale u mě to tak není, vlastně je to taková středněvěká guerilla. Už nepotřebuju psací úřednický stůl po babičce z první republiky jako dřív, i když ho, poničený, pořád ještě mám. Stačí mi kuchyňský/jídelní stůl, na kterém mám stabilně noťas, u kterého jím a piju a občas na něm při focení
stojím, sedím nebo ležím, když je modelka dlouhá a já nechci, aby zasahovala hlavou do břevna, na němž visí plátno u protější stěny.
Jenom k tomu obyčejnému kuchyňskému stolu a obyčejné jídelní židli potřebuju rámus, techno, které mi odhluční svět tam venku a hlídá mě ve světě uvnitř -- což tady v podkroví jde, nikoho neruším. Elektronický kravál přes mobil a repráček BOSE, v jejich hranicích se dá bezpečně psát.
Říkám to proto, že dřív jsem psal se špunty v uších u toho psacího stolu, a teď buď se sluchátky na uších, anebo v doslechu onoho "bosse", který ke mně nikoho jiného nepustí, když nechci, když potřebuju psát. U jídelního stolu. Velkého. Univerzálního.
A jak a kde píšete vy, autoři čeští? Co vám pomáhá k soustředění? Taky techno? Víno? Cigarety z okna, kterýma střídáte to víno? Pokojové rostliny?
Hluk je způsob ticha. Aspoň pro mě.
#TheOtherMilos #Writer #Photographer
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)